Session 21 - Turttleback Ferry
V Turtleback Ferry se naši hrdinové poněkud zdrželi. Ona potopená loď byla totiž velikým lákadlem pro objevování, prohledávání a šmejdění. Ale hlavně byli všichni zvědavi, co její potopení zapříčinilo. Nuže se tedy posaďte a poslouchejte, co vše naši hrdinové pod vodou našli a chytli.
Druhého dne ráno se městečko Turtleback Ferry ještě chvíli sbíralo z šoku, který prožilo onoho večera. Někteří občané spali vyčerpáním až do pozdních odpoledních hodin, několik obchodů bylo zavřených a obyvatelé se po městečku spíše potloukali a poflakovali, hledíce do země, než aby vykonávali nějakou smysluplnou činnost. Naše skupina byla ovšem na nohou již velmi brzy a vydala se na obhlédnutí mola, kde v těchto ranních hodinách zastihla bandu štamgastů, kteří smutně hleděli na místo, kde se na vodní hladině kdysi vznášelo jejich oblíbené nebeské plavidlo, jež jim přinášelo řadu potěšení a kratochvílí. Sice za nemalý poplatek, ale zato bez mořské nemoci, která by ve chvílích, kdy oni muži sdíleli svá ústa s pohlednými ženami a muži z Nebe, rozhodně nedělala dobrotu.
Zatímco pánové nostalgicky vzpomínali na nemalé množství utraceného zlata, dumala Noli nad tím, jak by se, společně s ostatními, dostala k onomu vraku. Nápad zaměstnat skupinku notoriků držením lana se zdál po chvíli bezprizorní, neboť pětice chtěla za tento "heroický" čin nějaký artefakt z lodi. Naštěstí přišla Danara s kouzlem "Dýchání vody", což celou situaci opravdu velmi ulehčilo. Kdyby ještě seslala kouzlo "Mluvení se zvířaty", jistě by pak slyšela drby, klepy, vyděšené nadávky a překvapené mumlání živočichů, kteří obývali tamější vody a hleděli, jak si to proti nim po mořském dně štráduje skupina suchozemců.
Vody jezera byly opravdu chladné a temné, jelikož samotné dno bylo kolem dvaceti metrů pod mořskou hladinou ve svém nejhlubším místě. Navíc řeky, které sem přiváděly vodu, začínaly u mořských přehrad, takže nebylo zas tak velkým překvapením, když se nad hlavami všech mihla silueta želvy obří. O něco zajímavější byla skupinka elektrických úhořů, kteří lovili svými volty malé stříbrné rybky a v tlamách je nosili do svého hnízda … což byl vrak naší slavné lodi. "Nebe" leželo v těchto místech téměř na boku, opíraje se o skalnatý výběžek. Na boční straně bod bodem ponoru zela v lodi veliká díra, do které vplouvali úhoři se svými úlovky. Díru v lodi nejspíše vytvořila jakási exploze přicházející zevnitř. Naši dobrodruzi neváhali a následovali hejno úhořů do jejich království.
Útroby lodi, tedy ty, které nebyly napevno přidělané, se vznášely ve vodě. Některé ledabyle, jiné potrhaně, uvláčeně a zmoženě po výbuchu či jiné podobné kratochvíli.Vše se zdálo být v podpalubí opuštěné. Prázdná chodba s pokoji k milování se táhla do tmy na obě strany a kolem proplouvaly malé mořské potvůrky či drobné zbytky lodi, chaluhy, atp. Prozkoumávání vraku bylo systematické - hezky od přídi k zádi projít všechny pokoje a nevynechat žádný detail, který by mohl v tomto nehostinném prostředí přeci jen uniknout.
Hned první otevřená kajuta však poskytla určité antré věcem nadcházejícím. V oné ložnici se uprostřed místnosti vznášela dvě mrtvá těla. Prvním byla elfka, která dělala předešlý večer společnost Gregovi. Druhým tělem byl svalnatý Varisian, který dělal v Nebi hostituta. Oba byli probodnuti dýkou s širokou čepelí. V dalším pokoji, pod vznášející se peřinou, pokojně ležel starosta Bitter Hollow. Důkazem o jeho vraždě byla úzká ranka v jeho těle, nejspíše po zlodějské dýce.
Další pokoje již neposkytly žádný takto děsivý pohled. Jen v tom posledním, na konci chodby, kde stoupaly chody do hlavní části lodi, narazila naše skupinka na onu úhoří rodinku. Nevýhodou takových rodinek samozřejmě je, že většina malý mláďat a samečků se stará o jednu velkou maminku, kterou v tomto případě byla obří muréna, která se v době kladení vajec uhnízdila na místní posteli. Úhoři, ani "Maminka", nebyli z přítomnosti suchozemců potěšeni, a tak se rozhodli bránit své hnízdečko lásky. Muréna svírala Noli a kousala ji do krku, zatímco její potomci svými šoky rozptylovali zbytek skupiny. Téměř všichni byli ochromeni silnými výboji a nemohli se pohnout. V jedné kritické chvíli dokonce selhala Gregova zbraň a on tak ani přes veškeré oleje umožňující střelbu pod vodou, nemohl střílet. Než se ovšem maminka prokousala ke Gregovi, smetly ji kouzelné střely, které vyslala Freeda, právě se probudivše z ochromení. Rodinka tak byla rozprášena a všichni v přívalu vzrušení ještě rozšlapali vajíčka, které tam muréna zanechala.
Když se naši hrdinové dostali do hlavního sálu, byli svědky opravdu krutých obětí, které se zde odehrály. Část pracovníků a značné množství zákazníků, všichni označeni Shihedronskou runou, se zde bezvládně vznášelo ve vodě. Na dveřích byly vyryty spáry od nehtů, jak se všichni snažili prodrápad ven z potápějící se a hořící lodi. Zdi zde byly ohořelé a všechny dveře zamčené. Celý sál tak vypadal jako jedno velké obětiště spláchnuté vodami zapomnění. Jídelna byla téměř stejného ražení. Plná plovoucích a napuchlých těl. Jen ve stropě zela velká díra v místě, kde kdysi stála stěžeň s plachtou, která se nyní válela někde vedle vraku, a na mrtvých tělech si pochutnávala žralokovitá ryba s dlouhými chapadly. Zoufalý, smutný, osamělý a hladový Aboleth. Jakmile toto magické stvoření spatřilo živé duše, hned se na ně vrhlo, očekávající přírůstky svých nohsledů, avšak silně se přepočítalo. Z celého souboje ovšem nejhůře vyšla Noli, která dostala přímý zásah od Abolethových žahavých chapadel a její kůže začala průhlednět a ztrácet barvu.
Noliina nemoc však musela počkat, ještě zbývalo prozkoumat Lucreciinu kabinu. V tomto neskromně vybaveném pokoji toho ovšem moc nezbylo. Jakoby se někdo spakoval a narychlo odešel - a zapomněl v přihrádce ve svém zamčeném stole rapír a v tajné skrýši za svou skříní druhou polovinu magické mluvící knihy. To bylo vše, co mohl vrak poskytnout.
A tak opouštěli naši hrdinové zničenou loď kdysi známou jako "Nebe". To co zbylo z majestátního pokladu Turtleback Ferry teď ční na dně tajemných vod. Loď, která byla symbolem tohoto místa, všech svodů, radostí a neřestí je již jen pouhou vzpomínkou a žádný pár si již na její přídi neřekne, že "Jejich srdce půjde dál.".
Noli záhy zjistila, že vysoušení její kůže je velký problém, neb celá suchá pak nemůže dýchat a je zapotřebí jí neustále polévat vodou. Danara přislíbila, že se o Noli pokusí postarat, ale kdo ví, kdy tomu bude. No, práce v tomto městečku plném lidí s tajemným symbolem na těle byla hotova a poslední vagon karavany se vydával na cestu. Noli se vezla v kádi, ráchajíce se ve vodě a ostatní tak kvůli ní museli pěšky nebo na svých koních vstříc pevnosti Rannick. A nebo snad ještě ne?