Session 1. - Zasvěcení ohněm
Kapitola 1.
Píše se rok 4708 AZ (Absalonského zúčtování) a ve městě Sandpoint již probíhají přípravy na zítřejší slavnostní zasvěcení nové katedrály v první podzimní den tohoto roku, kdy se, mimo jiné, též tradičně provádí obřad Osvobození otakárků, ve jménu bohyně Desny. Jen málo kdo však tuší, že kromě radosti a veselí přinese zítřejší den nejen paniku a chaos, ale též zrodí hrstku hrdinů, kteří ke svému údělu příjdou, jako goblin ke svému meči - skrz bordel a špínu.
Celý festival probíhá v klidu a veselí. Před polednem přivítají nejvýznamnější obyvatelé Sandpointu - starostka Deverinová, sherif Hamlock, otec Zantus a majitel divadla Cyrdak Drokkus -všechny návštěvníky a v pravé poledne provede otec Zantus vypuštění motýlů, odříkaje legendu o Desnině zraněném vtělení (o avataru Desny):
"Drazí a milí věřící. Jakožto tradičně, právě dnes, v první podzimní den, vzdáváme holt bohyni Desně. Té, jenž plní naše sny radostí a té, jenž nás doprovází na našich cestách. A proto poslyšte legendu o tom, jak slepé děvčátk o zachránilo život jednomu z Desniných vtělení. I bylo tomu před mnoha lety, kdy z nebeských výšin padl na naši zem Desnin Avatar, vyčerpán a smrtelně raněn po dlouhém boji s temnou bohyní Lamashtu. Když tento byl již na kraji svých sil, mladá nevidomá dívka, nevinný sirotek, se tohoto raněného boha ujal, jeho rány zhojil a přivedl jej zpět k životu. Samotná Desna, z radosti a jako poděkování, se rozhodla za odměnu děvčátko proměnit v nesmrtelného motýla. V této podobě tak může cestovat mezi dnem a nocí a objevovat krá sy tohoto světa až do skonání věků. Od těch dob jsou její děti symbolem Desniny lásky a přítomnosti na tomto světě. Sláva Desně."
Dav jásá a děti neúspěšně honí motýlky, které kněží vypustili z vozu poté, co byla odvyprávěna legenda. Mezi dětmi se téměř ztrácí jedna z budoucích hrdinů, Freeda Zvonkokrásná. Oslavy se táhnou až do chvíle, než začne zapadat slunce. Otec Zantus po bo
ku se sestrou Danarou předstupují před dav, chystajíce zahájit obřad. :
Na nebi září červánky, jak slunce zapadá za obzor, a vzrušeným davem zazní ostrý zvuk, jakoby vzdáleného hromu. Toulavý pes, který se proplížil pod vozík, aby zde usnul, se náhle probudil a bzučení švitořícího davu rychle ustalo, jak všichni obrací svůj zrak na hlavní podium na náměstí, kde se právě chystá vystoupit zářící a nadšený otec Zanthus. Ten si odkašle, zhluboka se nadechne a rozpřahuje ruce k začátku svého proslovu, když náhle vše vyruší vyděšený ženský výkřik. Pár chvil na to se ozývá další a další zakřičení a mezi tím vším se objevují nové, skřehotavé a vysoko zasazené zvuky připomínající ďábelské chichotání a strašlivé vrčení.
Dav se začíná rozdělovat a cosi malého začíná pobíhat kolem s šíleným nadšením, které se mění ve vzrušení, když onen zatoulaný pes, který vztekle štěkal a vrčel, zakňučel a padl na zem s hlavou oddělenou od těla a proudem krve sršícím z jeho otevřeného krku. Jak se jeho krev rozlévá ve velkou kaluž, začíná znít okolím chraplavá píseň vydávaná vysokými řezavými hlasy:
Goblins chew and goblins bite.
Goblins cut and goblins fight.
Stab the dog and cut the horse,
Goblins eat and take by force!
Goblins race and goblins jump.
Goblins slash and goblins bump.
Burn the skin and mash the head,
Goblins here and you be dead!
Chase the baby, catch the pup.
Bonk the head to shut it up.
Bones be cracked, flesh be stewed,
We be goblins! You be food!
To horda goblinů z celého okolí zaútočila na Sandpoint. Bohužel, někdo nechal odevřenou severní bránu, takže měli tihle malí bastardi dveře otevřené. Part goblinů se nenápadně proplíží na náměstí a začíná rabování. Dav začne panikařit, když zjistí, co se kolem hýbe. Ženy začnou křičet a ječet a všichni se rozprchají do svých domovů, aby spasili své životy. Jen hrstka sedmi ovážlivců stojí na místě vstříc nebezpečí ... ono jim prakticky taky nic jiného nezbývá, neboť se na ně pobláznění nepřátelé vrhli, jak na hromadu čerstvých odpadků.
A tak se nám chtě nechtě vytvořila skupina sedmi hrdinů:
1. Markus - chrabrý půlork vyznávající Desnu
2. Sestra Danara - kněžka Desny a zároveň pravá ruka otce Zantuse
3. Gothrim - trpasličí žoldák hrubého charakteru
4. Freeda Zvonkokrásná - gnomí čarodějka a umělkyně
5. Gaar - hbitý prodavač pracující v obchodě svého strýce
6. Noli Tangere - půlelfí barbarka, jejíž meč je těžkopádný, jako její mysl
7. Sintel - půlelfí hraničář souznící s přírodou
Naši hrdinové elegantně odrazili několik gobliních vln táhnoucí přes město a zachránili dokonce život Magnimarskému šlechtici Aldernu Foxglovovi, který se krčil za hromadou beden před hospodou U Bílého jelena,kde byl obklíčen gobliním komandem. Sandpoint se nájezdu velmi dobře ubránil, neboť goblini útočili v šíleném exatickém záchvatu a jejich vlastní hloupost a nesoustředěnost jim byla osudná. Jen tři místní obyvatelé útok nepřežili a s ohledem na gobliní (ne)schopnost se na to dá říct opravdu jen: "Smůla". Nikdo však netušil, že tento zmatený útok byl ve skutečnosti důmyslným tahem, který měl rozptýlim celé město od skutečného záměru, kterým bylo ukradení ostatků bývalého velekněze Ezekiena Tobina. K čemu jsou těmle holeňkousajícím zmetkům zpráchnivělé kosti dříve váženého občana Sandpointu, to nikdo netuší. Jedno je však jasné, někdo s IQ větším, než je součet inteligence všech goblinů, počítejme tedy se skórem vyšším než 90, tyto tlupy organizuje. Z dvou zajatých goblinů bylo vytlučeno, že ten někdo není goblinní hříčka přírody, ale, dle jejich slov, nějaký "Čahoun", čímž označují běžné obyvatele města.
Kapitola 2.
Sandpoint se z útoku rychle zotavil a jména našich hrdinů brzy vešla ve známost. Téměř na každém rohu, kde se objevili, jim lidé tleskali, zvali je na kus řeči a obdarovávali je úsměvy a možná i něčím více. Naši bohabojní se však nenechali rozptylovat a brzi začli pátrat po informacích, avšak ani otec Zantus jim nebyl schopen (nebo možná zatím ani nechtěl, neboť se tvářil dost nejistě) říci nic užitečného. A tak se naši odvážní snažili vypomoci městu, jak jen to šlo. Nejprve si však vyzvedli svou odměnu od pana Foxglova u Rezavého draka. Ten je obdaroval slušnou sumičkou zlatých a každého též koněm a lehkým lukem, neboť chtěl, aby s ním všichni vyjeli druhého dne ráno na lov.
Onoho večera před lovem však okusil Gaar výhody statusu hrdiny a nechal se svést majitelkou
Rezavého draka, samotnou Ameiko Kaijitsu, která patří k jedné z místních nejvlivnějších rodin. Když pak brzy ráno opouštěl její lože, zanechal za sebou smutnou a opuštěnou barmanku, nikdo mu však ale nezazlíval, že na sraz před lovem přišel o pár minut déle. Z Alderna se během lovu vyklubal dosti vlezlý a neodbytný klučina, který touží po dobrodružství a zároveň má rád hezké ženy, což si Noli vyzkoušela na vlastní nervy. Aldernova dotěrnost byla tak velká, že už téměř každému lezl na nervy, avšak lov proběhl velmi úspěšně U Rezavého draka se tak mohla večer konat velká žranice, neboť ulovený kanec, kterému se v hospodě začalo říkat Macík, vystačil na nakrmení celého lokálu.
Dalším mužem, který si užil "výhody" hrdinství byl Sintel, kterého do svého sklepa, pod záminkou potřeby pomoci v boji proti obrovským krysám, zatáhla Shayliss Vinder, dcera majitele smíšenky. Co ďábel nechtěl, zrovna když mu Shayla prokazovala náklonost sundaváním svého oblečení, přiřítil se do sklepa její ochranářský otec, poupravil Sintelovi tvar obličeje a vykopl z domu i s jeho věcmi.Gothrim, Gaar a Noli zamířili k Čarorybě, kde se setkali s "naprosto pravdivými" příběhy majitele hospody, Jargieho Quinna, který má pásku pokaždé přes jiné oko a dřevěnou nohu. Gothrim se nechal zlákat na soutěž zvanou "Kdo se nepoblije z Noražina bazénku", statečně si nabral tuplák vody z akvárka této zliznatky, vypil jej a ... se zeleným obličejem s sebou švihnul na zem. Celá hospoda napjatě očekávala hlavní zvrat, ale Gothrim se po chvíli, sice namáhavě, ale přeci jen, zvedl. Hospoda strnula v úžasu a Gohrim si tak získal uznání místních opilců a 10 stříbrných z herního měšce.
V podvečer konečně proběhlo zasvěcení katedrály. Událost to však byla poněkud komornější, než bylo původně zamýšleno, avšak na účinku tomu nijak neubralo. Hlavními aktéry zde byli: otec Zantus, sestra Danara, Markus a akolyté, kteří zasvětili prostory katedrály jednotlivým místním bohům. Po obřadu nastala nezřízená žranice u Rudého draka. Podával se guláš, pivo teklo proudem a Ameiko hrála na loutnu. Veselí však rozrušila žena, která vešla do hostince s miminkem na hrudi, táhnouce za ruku svého syna v potrhané noční košili a s pokousaným tělem.
Onou ženou byla Amele Barettová, která chtěla, aby aby místní hrdinové pomohli jejímu manželove Alergastovi, který u nich doma bojuje s nějakým goblinem. Oním goblinem byl ve skutečnosti Gresgurt, velitel zásahového komanda, který se se dvěma svými kolegy vplížil do domu Barettů ve chvíli, kdy celý nájezd začínal selhávat. K jejich smůle se zrovna rodina běžela schovat domů, takže komandu nezbylo, než si někde najít útočiště a počkat, jak se věci vyvinou. Věci se však nevyvíjely, ba naopak. Nájezd byl potlačen a naši ubozí goblini nalzli uvolněné prkno v podlaze pod šatníkem, kde se předtím shovávali. Prkno odendali a vytvořili si tak průchod do prostoru mezi podlahou a stropem v přízemí. Zde vyčkávali, než se celá situace uklidní a po půlnoci se snažili potichu dostat pryč. Vzbudili však psa Petala a malého kluka Aerena, kteří v pokoji spali. Aeren začal křičet a Petal štěkat, a tak se Gresgurtovci schovali opět tam, odkud vylezli. Aerenovi rodiče si mysleli, že má jejich syn jen noční běsy, a tak jej nechali přespat v pracovně vedle své ložnice, kde malý Verah již spal v klidu.
Naši goblini se neodvažovali prozradit, ale narůstající hněv z přítomnosti onoho psa v nich vzbudil zuřivost a krvelačnost. Přičteme-li k tomu ještě obrovský hlad, který tato stvoření po dvou dnech nejedení měla, jistě si snáze představíme, s jakou vervou a odhodláním se toto komando vrhlo druhého večera na spícího Veraha. Po cestě zarazili Petalovi dýku do ucha a poté skočili na postel, kde leželo bezmocné dítě, a udělali si z něj svačinku. Hlasitý chlapcův jekot zburcoval jeho otce, který se do pokoje vřítil a když viděl, co se děje, popadl jej amok a na gobliny se vrhl. Ti však utekli do své skrýše a když se Alergast snažil protlačit své svalnaté tělo do malého otvoru, podřízli mu hrdlo a pohodovali na jeho těle. Mezi tím však vzala Amele obě své děti a běžela najít naše hrdiny a požádat je o pomoc. Ti se s gobliny sice s obtížemi, ale přeci jen, vypořádali (jsou to opravdu zákeřní bastardi ... myslim gobliny), avšak nebohého Alergasta se jim zachránit nepodařilo. Amele sice poděkovala za zabití goblinů, ale když se dozvěděla, co se stalo jejímu manželovi, propadla v histerický pláč. Naštěstí přišel šerif Hamlock, aby se o plačící dámu postaral. Znovu poděkoval hrdinům a nechal je odejít.
Ten večer si již všichni potřebovali odpočinout, a tak se také stalo. Druhého dne, až do večera, všichni pomáhali s rekonstrukcí města, které o nedávném nájezdu goblinů mluvilo již převážně jen s humorem, neboť mnoha lidem v paměti utkvěly hlavně scény, kdy se jeden goblin utopil v poloprázdné nádrži na dešťovou vodu, druhý zemřel, když se snažil skočit ze střechy na svou oběť, ale netrefil se a ječící dav jej na zemi ušlapal, třetí si neuvědomil, že trouba opravdu není dobrým místem na schovávání se a uhořel, a tak dále. Všude, kam hrdinové přišli, je vítali s nadšením a dávali jim dary a veselé úsměvy, jen o Sintelovi občas někdo pronesl koutkem úst jakousi nehezkou poznámku a o sestře Danaře zase začínají kolovat klepy, že je zadaná.
K večeru pak celou skupinku svolal Hamlockův posel, který vzkazoval, že si šerif žádá jejich přítomnost v místní radnici. Co se stalo tam, to přinese další Session.