Session 10 - Strašliví strašáci
Kolem Sandpointu se šíří tajemná nákaza, zvířata hynou, lidé se mění v ohavná stvoření a nad tím vším se tyčí stará prokletá vila, patřící rodu Foxglovů. Z narůstajících vražd v Sandpointu začínají být podezíráni naši hrdinové, avšak oni se vydávají na nebezpečnou výpravu k farmám, které sužují oživlí strašáci. Jakou však mají tyto události spojitost?
Návštěva u Hamlocka trochu změnila plány našich hrdinů, neb ve chvíli, kdy vešli do jeho pracovny, zrovna zde farmář Grump s naprostou vážností, teatrálností a buranstvím jemu vlastním líčil, jak se společně s několika dalšími statkáři vydali na Hambleyovu farmu, odkud prý přicházejí zlí strašáci, kteří terorizují sousedy. Hamlock považoval oživlé strašáky za výplod halucinací způsobených hrátky s makovými vývary, avšak bláto a krev na Grumpově oblečení a jeho vyděšený výraz naznačovali, že se přeci jen jedná o veliký problém, neboť z celé skupiny asi deseti lidí byl Grump jediným přeživším z celého útoku (což nikdo opravdu nechápal).
Naši hrdinové tak nejprve zamířili na Farmlands, což jim však nevadilo, neb Foxglovova vila byla po cestě. Hamlock jim na cestu jako doprovod poskytl dva gardisty a Grump jim ukazoval cestu. Když dorazili k Hambleyově farmě, vše vypadalo v pořádku, strašáci stáli na svých místech, jen farma byla trochu tichá a Grump vzal na příjezdové cestě do zaječích. Nedalo se nic dělat, dál se muselo bez průvodce. K dvěma hlavním budovám vedly cestičky mezi poli a naše skupinka využila cestu severní. Jak kráčeli po ušlapané zemině mezi poli, všimli si, že jeden ze strašáků se začal podivně zmítat. Když k němu přišli blíže, ony hadry se slaměným kloboukem začaly vydávat skřetovité zvuky a náhle se jimi prodrápral ghůl, jenž se hned vrhl na nejbližšího hrdinu. Společně s ním ze svých obleků vyskočili i další nemrtví, kteří stáli na protějším poli.
Během souboje se zjistilo, že ghůlové, kromě odpudivého smradu oplývají i jakousi nemocí, kterou svými drápy a zuby přenáší na své oběti. V této bitvě zahynul jeden z Sandpointských strážných. Jestli za jeho smrt mohlo více ghůlí kousnutí, nebo Danařin oštěp, který mu omylem kněžka vhodila do zad, můžeme jen polemizovat, ovšem z obého musel být onen chudák velmi překvapen. Tito nemrtví toho příliš nevydrželi, a tak mrtvý strážný byl naštěstí jedinou obětí tohoto útoku. Ghůlové ovšem nebyli jedinými obyvateli schránek strašáků. Nalezli se zde dva přeživší ze včerejší noci a dokonce dcera majitele farmy. Gardista dostal za úkol dovést tyto civilisty, trpící ghůli horečkou, zpět do Sandpointu, zatímco naši hrdinové pobíjeli nemrtvé až k farmářovu domu.
Když vešli do domu, našli i jeho majitele. Humbley se válel na podlaze ve své vlastní krvi, zabit stejným způsobem, jako oběť na Sandpointské pile. U farmářova těla se vále dopis opět věnovaný Noli:
"Bojím se tě. Nesnáším tě. A naučím tě bát se mě a nenávidět tak, jako já se bojím a nenávidím tebe. Ty mě sice můžeš odmaskovat, ale nejprve zbavím masky já tebe!"
V další místnosti, která sloužila jako jídelna, pak již příchod Sandpointské (nyní již) Šestky očekával Rogors Craesby, dříve domovník, nyní ghůlí služebník pana Foxglova. Craesby se pokoušel přesvědčit skupinu, aby se přidala na jeho stranu, naši hrdinové samozřejmě Rogorse zničili i s jeho pohunky. Kromě klíče od Foxgloovy vily pak jen nalezli něco málo z Hambleyho celoživotních úspor, které si ponechali jako odměnu.
V druhé, o něco větší budově, která sloužila jako skladiště a sušárna, pak pobili zbylé ghůly. Zajímavostí na tomto stavení bylo, že celá budova byla postavena kolem velkého kamenného sloupu, který nyní tvořil část nosné zdi. Sloup byl vytesán do podoby těžkooděnce se štítem a mečem a nesl Thassilonské runy. Stáří této památky bylo neodhadnutelné, stejně jako její účel, avšak působil v tomto dřevěném stavení, jako palcát na oko. Je s podivem, že i hamižní farmáři mají trochu soucitu k historickým památkám….nebo se jen snaží ušetřit pár cihel...
Poté, co byla celá farma vyčištěna od nákazy, vydali se naši hrdinové přímo k Foxglovově vile, stále přemýšlejíce o tom, kam se poděl Gaar se Sintelem. Gaar již delší dobu nebyl nikde vidět a Sintel si odběhl někam do lesů. Kdo ví co se tam přihodilo.
Jakmile se zbytek skupiny přiblížil na dohled Foxglovově vile, rychle pochopili, proč se jí říká vila pochybností, strachu či neštěstí. Celý pozemek byl zahalen v jakémsi černém oparu, který připomínal vznášející se popel a uhlíky a obloha nad domem byla zčernalá, tudíž, jako by byla kolem neustálá noc i přesto, že bylo jasné sluneční odpoledne. Od moře se zvedal podivně chladný vítr, který od vily přinášel kvílení a ječení. Celý dům, postavený na špičatém útesu, se navíc nakláněl tak nebezpečně nad oceánem, jako sebevrah chystající se ke skoku. Zdi i střecha této staré rozpadliny byly na mnoha místech pokryty ostrůvky tmavé plísně. Šlahouny nemocně vyhlížející vistárie škrtily celou domovní strukturu v několika částech a několik domovních trámů na těchto šlahounech dokonce viselo jen tak ve vzduchu. Zakřivené komíny se tyčily z několika střech ve sklonu připomínajícím starce klátící se v bouři a pod střešními okapy se zeširoka usmívali ďábelští chrliči.
Pár metrů před domem stály zbytky ohořelého domku pro služebnictvo, z jehož trosek nezbylo již téměř nic, kromě několika rozbořených zdí a základů. Mezi těmito zbytky pak mrzutě dřepěla stará studna.
Když se naši hrdinové z polí vraceli,
dva havrany na té studni viděli,
jak jeden druhého se ptá,
kterého hrdinu si dneska k snědku dá.
Jakmile spatřili ti ptáci tajemní
v leštěných zbrojích Sandpointské hrdiny
roztáhli křídla nebi vstříc
v tenhle dům se sami nevrátíce nikdy víc
Rozvaliny žádné poklady nenesly,
naši chrabří však na duchu neklesli,
klíčem s erbem vilu odemkli,
do temné duše Vorela nahlédli
Báchorky o tom, že je tento dům prokletý, se zdály náhle opodstatněné. Celý dům byl prošpikovaný plísní, odumírající myši plné nádorů zde roznášely mor, okna nesla podivné obrazce různých stvůr, příšer a démonů a ze všeho nejděsivější byly ty vize. Dům, jakoby se snažil vyjevit svou historii tím, že naše hrdiny, jednoho po druhém, vtáhne do své minulosti a jen tak mimochodem jej při tom zabije.
Jen co vešli, Freeda si začala myslet, že celá vzplála neuhasitelným plamenem, Noli spustila samohrající piáno a nechvíli si myslela, že je Ieshou Foxglovovou a snažila se odnést Danaru, o které si myslela, že je její malá dcerka, pryč z domu. Markus tancoval s neviditelnou kráskou, která se po chvíli změnila v hnijící mrtvolu a prohlížel si obraz krásné dámy, který byl ve skutečnosti portrétem sešlého starce. Danara se zas nechala svést andělem smrti a málem vyskočila z okna v přízemí dolů z útesu, nebo ji začala škrtit neviditelná síla rudou šálou patřící paní Foxglovové. Noli v tuto chvíli vsteky vyhodila sošku anděla, kterému chybělo jedno křídlo, z okna ven do moře, čímž vyhodila jeden z velmi cenných důkazů o historii tohoto místa. Zajímavým úlovkem však zde byla seschlá opičí hlava s dlouhým copem vlasů na hlavě. Co asi dělá?
První patro nebylo o nic lepší. Při vstupu do obrazárny, kde byly portréty celé Foxglovovic rodiny, se zde náhle ochladilo a místnost namrzla. Portréty se znetvořily do hrůzostrašných grimas tak, jak umřeli jejich majitelé (Aldern se zde přeměnil do podoby ghůla) a poté celou místností explodovala tmavě zelená plíseň a nádorové vředy. V pracovně se pak Danara snažila sama sebe podříznout tak, jako Traver Foxglove, Aldernův otec, několik desítek let před ní, Freeda viděla v jedné ložnici, jak její otec vraždí její matku a v hudebním salónku se nalezly další výjevy nakreslené na oknech. Tyto výjevy byly nejspíše návodem na nekromantský lektvar. V umývárně se nalézala další morová krysa a v pánově ložnici se po pohledu na Ieshin portrét na sebe vrhli Markus s Noli a snažili se zabít. Naštěstí vše po chvíli vždy pominulo, a tak mohli všichni, když znavení a vyčerpaní, pokračovat dál.
Jestli naši hrdinové toto trýznění a mučení vydrží a jaké nástrahy si pro ně přichystal dům na půdě, to se dozvíme příště.