Session 12 - Odkaz zhrzeného rodu
Dnes Vám budu vyprávět o vyřešení záhady strašidelné vily Foxglovů, o tom, jaké temné tajemství tento rod uchovává, co se nalézalo v onom zapovězeném podzemí a jaké podivné choutky Freeda má. Tak tedy přeji příjemné zážitky a dáme se rovnou do toho.
Sklepení Foxglovovy vily připomínalo velkou jeskyni, naplněnou puchem rostoucí plísně, vlhkostí a všudypřítomnou temnotou. Na každém kroku navíc hrozilo nějaké nebezpečí. Prazvláštní plíseň zde měla ještě podivnější barvu, než ta v domě. Tato chytala žluto zelený nádech a jakoby mírně pulzovala. Po bližším prozkoumání se navíc v mohutných nánosech této plísně nalezla i mrtvá těla jakýchsi stvoření - ghůlů a goblinů.
Tento podzemní komplex byl doslova zaplněn zbytky ztrouchnivělých kostí, páchnoucím slizem a také nemrtvými, kteří našim hrdinům pouze jaksi brzdili cestu k cíli. Po hnízdištích ghůlů následovala velká místnost s kluzkým ochozem, který se spirálovitě stáčel dolů a končil v chladných kalných vodách. Nedalo se však nic dělat, skupina musela pokračovat po ochozu do dveří, které byly zasazeny do stěny v severozápadní části místnosti.
Noli se odvážila jako první na kluzkou římsu vystoupit a přivázat lano ke dveřím, aby zde mohli ostatní projít bez úhony, avšak slizkost povrchu byla natolik velká, že donutila nebohou Noli uklouznout a dojet po zadní části těla téměř až k jezírku dole. Když se naše barbarka zachytila o skalnatý výběžek a vydechla si, že již nehrozilo její smočení, objevil se další problém. Z oněch hlubokých vod vystoupili nemrtví. Byli to ghůlové vytvoření z těl mrtvých goblinů. Zbytek skupiny neváhal a hodil Noli záchranné lano, aby ji vytáhli zpět nahoru, než ji ti nemrtví sežerou. Počkat, až se goblini doloupají nahoru a postupně je odstřelovat již byla jen legrace k procvičení střelby na dálku.
Místnost na konci byla Vorelovou laboratoří, onou pracovnou, kde začalo veškeré prokletí této vily. Ztrouchnivělé stoly nesly zbytky alchymistických kolon, zkumavek a různorodého nářadí, na podlaze se válely rozbité magické krabičky z výjevů na oknech a západní zeď nesla celý odkaz Vorelovy práce - masivní černo, rudo - žlutou plíseň, samé jádro nákazy tohoto domu, které lehce pulzovalo a jehož střed vypadal, jak když zakrývá lidské tělo. Všemu tomu dominoval, v křesle sedící, Aldern Foxglove…nebo tedy alespoň to, co z něj zbylo. Jeho kůže nesla známky silného rozkladu, stejně tak celé jeho tělo zapáchalo a nemrtvý obličej z části zakrývala helma sežitá z kůží jeho obětí.
Aldern se napřímil, když spatřil naše hrdiny, a naposled jim nabídl společenství. Naši chrabří se však nedali zlomit vábivými slovy toho odporného ničemy a navíc odmítli vydat Noli. To Alderna rozzuřilo, vzal na sebe Noliinu podobu a v posledním záchvatu vzteku po Noli vykřikl: "Tyyy….ty si měla umřít…a taky že zemřeš!!" Poté vytasil svou bojovou břitvu a zaútočil na naši barbarku. Strhl se lítý boj, neboť Aldern, ač na to nevypadal, byl velmi mrštný a dokonce i odolný bojovník. Celou situaci navíc zhoršilo, že se Freeda, z ničeho nic, vrhla na černou plíseň na zdi a začala ji pojídat. Ano, opravdu začala, ta něžná malá dívka do sebe ládovat starou, odpornou a páchnoucí plíseň tak rychle, až jí z očí tekly slzy, zatímco za jejími zády se Noli snažila ubránit se děsivému Aldernovu řádění.
Naštěstí Aldern přeci jen pod několika ráznými seky padl a jediné, co po něm zůstalo, bylo jeho vybavení a jakási Kronika rodu Foxglovů, v níž byl založen tajemný Dopis. Po Aldernově smrti se Freeda, po pár fackách, probudila ze svého šílenství a společně s Danarou toto místo vysvětili, čímž celé prokletí domu zrušili a plíseň vyhubili. Jen hnijící mrtvá těla a kosti jsou pozůstatkem odkazu Foxglovů. Onen zmíněný dopis pocházel od jakési "Paní pohanských forem", která měla sídlit v Magnimaru. To bylo jasným hnacím motorem pro všechny, aby vyřídili své osobní záležitosti a vydali se na pouť do Magnimaru. Poslední obhlídka jeskyně odhalila jen jedovatou houbu a velkého netopíra s pokladem v podobě adamantiového meče. Jakmile byla tedy celá vila vyčištěna, navrátili se naši hrdinové zpět do Sandpointu, kde na ně čekalo nemilé přivítání.
Magnimarská garda dotáhla naše Sandpointské hrdiny do věznice. Důvodem tomu byly vraždy spáchané během posledních třech dnů, kdy byly u obětí nalezeny důkazy o vině jednotlivých členů a u poslední vraždy dokonce samotný Sintel, který se válel ve své cele, když sem přišel zbytek osazenstva. Naštěstí měla skupina u sebe dost důkazů k prokázání vlastní neviny…tedy, až na tu Sintelovu. Když pak byli všichni, kromě Sintela, pod Hamlockovým rozkazem vypuštěni na svobodu, mohli si konečně trochu odpočinout před poutí do Magnimaru.