Session 15 - Magnimar a jeho pila

Dnešní události nás nechají nahlédnout do Zkorumpovanosti mezi Magnimarskými vládci, povíme si i něco bližšího o kultu stahovačů a poodkryjeme část Stínadel. Tedy jdeme na to.

Po návštěvě u Foxglovů navštívili Sandpointští sídlo Hledačů cest, zde v Magnimaru. Návštěva to byla velmi příjemná a odhalila část poslání těchto putujících dobrodruhů. I Sandpointským bylo nabídnuto místo v našich řadách, po splnění vstupního úkol. Zdali o to stáli či ne, to si nechám na později.

Dalším místem, kam všichni zamířili, byly kasárna. Ze strachu o svůj život kvůli pronásledování Stahovači raději požádali místní gardu, aby jim poskytla někoho, kdo jim bude hlídat záda. Místo úctyhodné pomoci se však našim hrdinům dostalo společnosti soudních špehů, kteří hlídali každý jejich krok spíše ze zvědavosti, než za účelem pomoci v nesnázích. Sám soudce Ironbriar, ctihodný elf, dal povolení k jejich přidělení. S pocitem částečného bezpečí se pak všichni vydali do Stínů, hledajíce stopy po stahovačích.

Místo stop však nalezli jen dva zlodějíčky, kteří je navíc hbitě okradli. To si ovšem Noli nenechala líbit a jednoho ze zlodějů pronásledovala až do jedné z tamních hospod a ještě dál, na zahradu s tejnou skrýší v jednom ze sloupů gigantického mostu. Stačilo zlodějíčka trochu skřípnout a ten hned vypověděl, že kdysi pracoval v Pile sedmi, ale před nedávnem dostala pila nového majitele, a tak většinu zaměstnanců vyhodili, stejně jako právě našeho zloděje, který se tak dal na šikmou plochu. Zloděj nakonec všechny ukradené věci vrátil a dokonce mu Markus ponechal i všechny končetiny, za podmínky, že si najde práci.

Další kroky Sandpointských směřovali k Pile sedmi, která se nachází na jižním ostrůvku. Po cestě se však ještě Markus rozhodl vyřešit jednu záležitost. Onu černou krabičku, kterou s sebou nosí. Bedýnku za peníze předal kupci a spokojeně odkráčel z obchodu pryč. Za pár chvil se dovnitř vřítila městská garda a ubohého traviče vedla pryč.

Pila sedmi se zvenčí jevila jako naprosto normální pila poháněná vodními koly. Zevnitř se ozývalo jen klapání strojů, řinčení čepelí a jiné industriální zvuky. Každopádně objekt vybízel k prozkoumání. Hned v sekci s vodními koly se však opět cosi zvrtlo. Tři pracovníci, kteří zde hlídali chod, byli celkem nevraživý a snažili se všechny vyhnat pryč. V nestřežené chvíli si ale na sebe nasadili prazvláštní masky sešité z lidských kůží, vytáhli své ostré břitvy a pokusily se zabít naše hrdiny. Bylo jasné, že tuto budovu mají pod palcem Stahovači. Kdo je však konkrétním vlastníkem tohoto objektu?

V dílnách v patře byly jen skladované kusy dříví a pilin, zato druhé patro přineslo ovoce. Sandpointští sem vstoupili právě ve chvíli, kdy zde byl dokončován krvavý rituál vzývající Lamashtu. Pět Stahovačů společně s knězem zde ryly symboly sedmicípé hvězdy na kůže svých dvou obětí, které poté násilně zavraždili. O to více šokující bylo, že kněz, který tento rituál vedl, byl sám Ironbraier, hlavní trestní soudce. Tady nešlo nad čím plesat, soudce zasloužil smrt. Bohužel, jeho oběti se již nepodařilo zachránit.

Po tomto náročném souboji se nikomu nechtělo moc věřit, že Stahovači proklouzli tak vysoko, avšak důkazy byly jasné a další hlava se vyjímala v Noliině batohu. Čí smrt nás čeká dál, to si nechám na příště.