Session 17 - Clockworks

18.05.2012 02:41

 

Gaarova smrt silně pohnula sebevědomím našich hrdinů. Když jen majordomus dokáže toto, co asi svede sám domovní pán? Odpovědi nás čekají právě teď, tedy prosím vžijte se do situace truchlící skupiny a bedlivě poslouchejte, jaké nástrahy se na cestě za spásou světa vyskytly dál.


 

Ještě stále trochu v šoku museli naši drazí rozhodnout co s Gaarovým tělem, neb se nesluší nechávat bratra ve zbrani, bez řádného pohřbu, na bitevním poli. Freeda se nabídla, že vyčaruje vznášející se disk, na kterém Gaarovy ostatky přenesou do bezpečí a poté se v plné síle vrátí věž dobýt. Čest jejich druha byla přeci jen přednější. Naložili tedy Gaarovo tělo a chtěli odejít z věže, když tu se dřevěná vrata otevřela sama a dovnitř vešly tři postavy, na první pohled vypadající jako lidé, na ten druhý už moc ne. První muž, doprovázený zahalenou dívkou, měl tajemný zevnějšek, ale hlavně oční duhovky lemované zlatou žilkou a na čele zlatě zářící runu. Ten druhý, v plnoplátové zbroji sice vypadal celkem obyčejně, až na oči barvy krve, které nenechávaly chladným nikoho, kdo se mu do nich zadíval. Trojice se představila jako Forfax, Sarah a Klum.

 

 

Trojice na sobě měla černé pláště zevnitř zdobené Magnimarským erbem a do věže vstoupili a zavřeli za sebou, jakoby před něčím utíkaly. To "něco" bylo podivné chování obyvatel tamějšího náměstí, kteří začali záhadně mizet ve svých domech, takže se celé náměstí vylidňovalo. Aby tak naše trojice utekla z dohledu a podezření, raději rychle vběhli do věže, kde se seznámili s našimi hrdiny. Trojice se představila jako Magnimarská tajná služba s úkolem Sandpointské hlídat a v případě nejvyšší nouze jim pomoci v odkrytí jednoho z hlavních sídel Stahovačů. Když pak tito "agenti" viděli, jak dopadl Gaar, raději našim hrdinům přispěchali na pomoc rovnou.

 

Zatímco se všichni seznamovali a projevovali si vzájemnou nedůvěru, obyvatelé věže spustili své zlé plány. Jen řinčení řetězů a jejich náraz na stěnu věží ohlašoval blížící se nebezpečí. Když pak Sára pootevřela vrata, aby nahlédla, co se děje na náměstí, spatřila před sebou dívku modré pleti, jež byla oděna jen v jakémsi přehozu vytvořeném ze silných řetězů. Tato bederní rouška zakrývala jen její nejintimnější partie jen velmi střídmým způsobem. Dívka svírala v rukách mohutný řetěz vedoucí kamsi k vrcholu věže, ďábelsky se na Sáru zadívala, pousmála a mohutný řetěz upustila. Těžký kov pak velkou rychlostí zamířil směrem vzhůru, kdežto ještě těžší kov, díky zákonům gravitace, padal stejnou rychlostí směrem dolů. Řetěz totiž patřil k jednomu ze čtyř zvonů, které vysely pod hodinovým strojem nad hlavami naší skupiny. Naštěstí, si všichni všimli, o co démonovi šlo a tak prvnímu zvonu uhnuli, avšak druhý padající zvon zavalil Markuse.

 

Když paladina vyprostili zpod zvonu, rychle všichni vyběhli ven z věže, bojíce se dalších padajících zvonů. Na náměstí je však, kromě pusto prázdna, čekali dva řetězoví démoni. Tato temná, sado-masochistická stvoření, která si krátí chvíle řezáním své vlastní kůže, brala celý souboj jako lacinou zábavu, až do chvíle, kdy jeden z nich padl. Ani vír rotujících řetězů s čepelemi je nezachránil od jisté záhuby. Když se poté dva mrtví démoni začali vypařovat, z vrcholu hodinové věže se začínaly rozléhat zvuky připomínající sténání samotného podsvětí. Temný portál se objevil na hrudi kamenného anděla a z jeho černých paprsků vystoupil mohutný rudý démon, který začal kroužit kolem věže a poté sestoupil na ochoz. Naše skupina se rozhodla, že momentálně nemá dost sil na zničení takového nebezpečí a raději odešli pryč. Hlavní brána z náměstí však byla zamčená. Tu se ovšem ukázala Sára, nejen jako žena, jejíž plášť se může změnit v křídla, ale i jako statná zlodějka, která dokáže odemknout i zámek u hlavních vrat.

 

Na strážnici se Sandpointským nedostalo zrovna vřelých díků. Kapitán stráže, když se dověděl o démonovi, dal raději poslat pro lék na opilství a chorou mysl, neb takové vzkazky slýchal téměř každý týden od tamějších opilců, avšak nikdy žádný skutečný démon z věže nesestoupili. Jen si prý vždy odehrál své divadlo kolem věže a pak jej již nikdo neviděl. Pod tíhou Markusového naléhání však velitel nakonec pookřál a slíbil našim hrdinům podporu v podobě léčby a kouzelných svitků. Spokojený půlork pak odešel pohřbít Gaarovy ostatky do Desnina chrámu. Po výběru svitků a vydatném odpočinku v místních lázních se druhého dne všichni opět vydali do hodinové věže.

 

 

Výstup na samotný vrchol nebyl příliš problém, zvlášť když s sebou měli létající Sáru. Na ochozu pod sochou však začalo rozuzlování celého problému. Z andělovy hrudi totiž začal opět vylézat rudý démon. Když se mu však Sára snažila hodit těžký kámen na hlavu, balvan jí jen propadl, jakoby tam vůbec nebyla a žuchnul na dřevěnou podlahu. Brzy všichni zjistili, že celý démon je jen velmi zdařilá iluze, která měla odlákat jejich pozornost od hlavního aktéra, lamií matriarchy Xaneshy. Tato obrovitá hadovitá žena se z neviditelnosti objevila přímo před Freedou a snažila se ji, pomocí své medůzí masky, proměnit v kámen. Freedina vůle byla ale natolik silná, že magickému náporu odolala.

 

Lamie byla velmi odolná a silná, ovšem pár dobře mířených ran či taktické odzbrojení ji brzy poslaly do věčných plamenů. Artefakty, které po ní zbyly, by však potěšily kdejakého dobrodruha. Kromě jejich věcí nalezli i Xaneshin klíč a deník. Byl to pergamenový svazek nazvaný Shihedronské oběti. Úhledným písmem zde byla zapsána jména nemalého množství zlodějíčků, obchodníků, dobrodruhů, darmošlapů, kupců, a jiných hamižných duší, které Xanesha použila či se právě chystala použít pro své obětování. Mezi těmi všemi jmény se tam ovšem začaly vyjímat dvě, a to jméno Noli a starosty Grobarase.

 

 

V patře pod tímto ochozem se pak nalézal starý a nefunkční hodinový stroj a černé poštovní vrány. V přízemí pod rozbitým vozem nakonec objevili padací dveře, které odemkli klíčem od Xaneshi. V podzemí našli koželužnu - pracovnu ve které se skladovaly a zpracovávaly kůže, které Stahovači posbírali na svých veselých výpravách. Z této pracovny vedly další dveře tajemno chodbou dále do hlubin tajemna. Tajné dveře ovšem nakonec končily před hospodou "U Černého nebožtíka". A tak naši hrdinové vešli dovnitř, chystajíce se navštívit pana starostu se zajímavou novinou o záchraně jeho života.

 

Jestli či jakou odměnu od starosty dostanou, co se semele dál a jestli vůbec bude nějaké pokračování této hrdinské skupiny, to se dozvíme příště.


Tvorba webových stránek zdarma Webnode