Session 22 - Rodina Graulů
Naši hrdinové se vydali na cestu od Turtleback Ferry k pevnosti Rannick, ovšem ani ne půl dne cesty je cosi vyrušilo a donutilo sejít ze zaběhnuté trasy. Co vše taková malá zajížďka způsobila, to se dozvíte právě dnes.
Karavana šla cestou na sever přes most přetínající řeku, která vytékala z Křižovatky lebek, což je vlastně obrovitá přehrada, která se nezadá se svým jménem jak dle svého vzhledu, tak své síly, neb zadržuje miliardy galonů slané vody a elegantními pohyby je směruje do slabého toku řeky Claybottom. Most přes tuto řeku je stále velmi pevný a stabilní, neb musí nést tíhu nákladních vozů, které zde občas projíždějí. Za ty roky toho ustál již hodně a ani nyní tomu nebylo jinak.
Ač se cesta podél řeky zdála zprvu klidná, neb kromě zurčení vody se ozývalo jen šplouchání Noli, přeci jen se karavana náhle zastavila. Příkaz k tomuto aktu kupodivu vydala Shalelu, která až doteď působila spíše jako stín, hezky tiše a nenápadně. Důvodem jejího činu bylo bolestivé sténání medvěda, které zaslechla z hloubi lesa po své levé straně. A co by to bylo za hraničářku, která miluje les a zvířata více, než lidi a jiná humanoidní stvoření, kdyby nepřispěchala zraněnému zvířeti na pomoc. Nejvíce mužského gentlemanství ukázal Greg, který se rozhodl Shalelu doprovodit.
Po několika minutách nakonec přiběhla naše dvojice k místu, odkud přicházely zvířecí steny. Vydával je černý medvěd, který zde byl chycený v pasti, jež mu svírala pravou končetinu. Greg zvířeti přispěchal na pomoc a snažil se rozevřít mechanismus pasti, avšak cosi se nepovedlo a past opět sklapla, zahryzávajíce se ještě více do medvědovy tlapy. Na druhý pokus to však vyšlo a zmožený medvěd se mohl v klidu svalit na bok a naříkat, než mu byla rána ošetřena.
Jakmile se Shalelu vrátila se zbytkem skupiny, pro který běžela až ke karavaně, objevil se záhy i strůjce pasti na medvěda. Nejprve se z východní části lesa vyřítila smečka 5 loveckých psů a v zápětí za nimi přibíhalo podivné stvoření připomínající obtloustlého a poněkud více zmutovaného člověka. Bylo jasné, že lov se koná na právě zachráněného medvěda, a to naši hrdinové nemohli nechat být. Danara vykročila vpřed, přímo proti přicházejícímu útoku, zatímco Greg s Shalelu útočili ze zálohy. Skrze příval svých psů si však onen zmutovaný poločlověk jménem Rukus Graul přeci jen proklestil cestu do první řady a podařilo se mu, společně se svými psy, srazit Danaru na zem. Chvíli se vyhýbal či odolával střelám, které přicházely ze dvou stran a mlátil do ležící kněžky tak silně, až jí praskl její štít. Jakmile se Rukus napřahoval k poslednímu úderu, kdy hodlal svým kopím proklát Danařino ležící tělo, zazněl silný výstřel a mutant padl celou svou vahou na kněžku a z hlavy mu vytékala krev ze zející rány. Poté, co byl lovec usmrcen, jeho psi padli téměř bez odporu.
Mezi Rukusovými věcmi se mimo jiné nacházela i jakási dečka sešitá dohromady z kusů hadrů nějakého oblečení. Některé kousky dokonce nesly symbol hrotu šípu. Bylo tak evidentní, že se toto stvoření setkalo se členy Černých šípů z pevnosti Rannick a že jejich setkání nejspíše nedopadlo nejlépe. Tu se ovšem ke slovu dostal i náš zachráněný medvídek, který, jen co spatřil onu dečku, rázem ožil a nutil naše hrdiny, aby jej následovali směrem, odkud se vyřítil Rukus se svými psy. Noli, indisponována svou neustálou potřebou býti vlhká, raději zůstala s karavanou a pomalu pokračovala v cestě, zatímco ostatní se vydali s medvědem Kibbem do hlubin lesa.
Noli s karavanou pokračovali v cestě podél pobřeží, když se náhle začala pěšina stáčet na západ, hlouběji do lesa. Šéf karavany na sobě nedal nic znát, ale když po chvíli přijeli na lesní křižovatku, musel zastavit, neb nevěděl jak dále. Noli nakonec přeci jen rezignovala a oblékla vodou prosáklou prošívanici s tím, že se trochu porozhlédne. Nakonec zjistila, že cesta doprava vede k jakési farmě či statku. Když se vrátila, aby pokračovala cestou vlevo, vyřítili se proti ní z lesa nejprve černý medvěd a hned za ním zbytek našich hrdinů. Náhlé setkání, věru. Inu, našim hrdinům tak nezbylo nic jiného, než se vydat vstříc neznámé farmě.
Shalelu se odhodlala prozkoumat z lesa celé stavení. Když však procházela mezi stromy, vyděsily ji figurky v podobě lidí vytvořené z nejrůznějších tělních částí, celými prsty počínaje a kostmi konče, které někdo zavěsil na tamější větve ke strašení kolemjdoucích. V tuto chvíli začínalo být čím dál jasnější, že tato farma nebude pohostinné místo. Z lesa byla vidět jen stodola, dřevěný dům a políčko, na kterém stál jakýsi muž a rozháněl vrány. Když Shalelu dokončila průzkum, vrátila se ke karavaně.
Z celkové scenérie nebyl nikdo z nich příliš moudrý, a tak se všichni rozhodli farmu prozkoumat. První, kdo jim přišel do cesty, byl jakýsi znetvořený člověk. Byl jím jeden z Graulů, kterému maminka říkala Žrádlovran. Žrádlovran trávil svůj volný čas spravováním svého malého políčka se zeleninou tak, že hlasitým provolávání "Aaaarrrghhh!!!" a s velkým hákem v ruce, pobíhal po svém poli a odháněl vrány, které se jeho počínáním evidentně bavily, neboť se neustále vracely. Když však tento Graul spatřil naši skupinu, s obrovským odhodláním a pokřikem "Vrrraaaauugh!" se na ni vrhl. Po pár pohlavcích a ostrých ran ze všech stran se ovšem se stejným odhodláním, jako když útočil, rozeběhl do svého domu, kam se s jekotem "Uuaaaauuuu!" schoval. Samozřejmě jej celá družina následovala. Zadní vchod, kterým Graul vběhl, byl však zabarikádovaný zevnitř, a tak vytvořili Greg s Noli vchod nový. Ve vedlejším okně.
Pokoj, do kterého vlezli, byl plný uřezaných prstů, rukou a jiných částí těla. Mezi tím vším i rozdělané figurky, které visí na stromech v lese. Přes tento pokoj dále pokračovali do jídelny, kde odstranili nastražené pasti a poté do pokoje Luckyho a Maulgra. Tito dva exempláře jsou normální dospělí lidé, avšak mentální úrovní zůstali kdesi v šesti letech. Lucky ke svému štěstí vypadal nejvíce jako člověk, ovšem Maulgro neměl žádné nohy, a tak se plazil po zemi a byl často šikanován svým bratrem. Naši hrdinové přesvědčili Luckyho, aby jim dovolil odstranit skříně, které barikádovali zadní vchod, výměnou za kouzelný lektvar, který jej učiní neviditelným. Lucky tak vypil obyčejnou vodu (prezentovanou jako lektvar neviditelnosti) a celý bez sebe z toho, že není vidět, někam odběhl a už jej nikdo nikdy neviděl. Někteří si však šeptají, že ho snědla jeho mamka, když kolem ní poskakoval a plazil na ní jazyk.
Další místností byl obývací pokoj, kde Greg spadl do nastražené pasti pod gaučem a Noli se nechala překvapit vystřelovacími oštěpy schovanými mezi dveřmi. Naštěstí v kuchyni již žádné překvapení, kromě schodů do sklepa, nečekalo, odvážili se naši hrdinové doprohledat zbytek přízemí. A tak kromě latríny, kde kromě výkalů ležely v jámě i zbytky mrtvých miminek ženského pohlaví, nalezli i ložnici takzvané Maminky. Maminka Graulová je žena na svém místě. Tato kanibalistická, nekrofilní, mestická nekromantka, která ráda obcuje se svými syny, zrovna pojídala čísi ruku, když vešla naše družina a spatřila její obtloustlé rozvalité tělo válející se na širokém kanapi. Život této ženštiny a muka, která všichni přítomní prožívali při pohledu na ni, naštěstí neměla dlouhého trvání.
Její bezvládné tělo se pomalu roztékalo v kaluži krve a jiných tělních tekutin a na naše hrdiny čekala další poschodí tohoto podivného domu. Jaký hnus se ještě zjeví, to zjistíme příště.