Session 23 - Znetvořená farma
Poté, co byla velká mamka zabita, rozhodli se naši hrdinové prozkoumat zbytek domu. To však ještě netušili, že se v podzemí nachází ještě něco mnohem smutnějšího a ohavnějšího, než byla maminka Graulová a že ve stodole jsou schování…no…jen si na to počkejte.
Jak jsem již řekl, jakmile byla mamka Graulová roztečena, prohledala naše skupina zbytek přízemí a horní patro, kde nalezli pár drobností, pastí a několik málo cenností. Ještě zbýval sklep, ale zraněná a vysušená Noli již dále nemohla pokračovat, Danara se o ní musela starat a Freedě došla veškerá kouzla, takže ke sklepnímu dobrodružství se odhodlal pouze Greg a Forry. Sklepení bylo stejně ohavné jako zbytek domu, s tím rozdílem, že celému koplexu dominovala jedna veliká místnost přeplněná mechem, rašelinou a pachem hnijícího ovoce. K této konkrétní a specifické místnosti se váže jeden konkrétní a specifický příběh. Nuže tedy, moji drazí, poslechněte sei pohádku:
" Žil byl v jednom velkém hnízdě nekrofilní obscénní nekromantky jeden chlapec, jménem Muck Graul, který byl nejhezčím ze všech obscénně zplozených sinů Maminky graulové. Jednoho dne se však toto choromyslné stvoření rozhodlo, že si zajde do lesa. A tak náš pohledný mutantík kráčel lesem a narazil na nymfí princeznu. Mladá, hloupá a naivní princezna si myslela, že Graul je hodný člověk, jen nešťastně znetvořený a chtěla mu pomoci stát se normálním člověkem. Když jí však Muck sevřel do dlaní, uchvácen její krásou ji místo vřelé komunikace začal … pomalu odtrhávat křidélka a jiné tělní části. Čistě pro své potěšení ony části následně pojídal. Takto mučená a umírající nymfí princezna ve svém posledním vydechnutí vyřkla nejodpornější kletbu, kterou může nymfa vyřknout. A tak záhy po tomto incidentu se začalo s nebohým Muckem cosi dít. Začal obrůstat mechem a plísní, na jeho kůži se tvořily vřídky, které následně kvetly a chytaly zelenou barvu a vypouštěly houbovité spory. Jeho končetiny začaly vodnatět a nápadně se prodlužovat a jeho tělo za sebou nechávalo plesnivou a mechovitou stopu. Aby prý nezaneřádil zbytek domu, poslala jej maminka do podzemí, přímo do této místnosti, kde Muck den za dnem rostl a měnil se právě v to, co se v okamžení vynořilo z vody a mrštilo chapadla po Gregovi - veliký Tendriculus!"
Oblíbenou taktikou tohoto rostlinného stvoření je, že svými šlahouny uchopí svou oběť a poté si ji vsouká do žaludku, kde ji dodatečně stráví. A to samé zamýšlela rostlina i s našimi dvěma dobrodruhy. Ačkoli se Greg z sevření dostal, společně s Forrim usoudili, že bude lepší se stáhnout a vyčkat na posily. A tak se takticky stáhli do předchozí místnosti. Gregovi to ale nedalo, vypil lektvar neviditelnosti a vplížil se zpět do bažinky Mucka dodělat. Naneštěstí Tendriculus není zrovna stvoření, které by oplývalo zrakem a tak byl Greg překvapen jeho schopností vycítit i neviditelné bytosti. Proto se náš ostrostřelec raději opět vrátil za Forrym - času na zlikvidování této ohavnosti bude jistě dost.
Druhá místnost sklepa byla přeplněna nářadím na správcování kůží a nevyčiněnými lidskými kůžemi a lebkami, které se zde váleli na neúhledných hromádkách. Nejspíše nějaká manufaktura. V poslední místnosti pak, kromě neskutečného harampádí, přebývaly i dvě ochočené krysy a jejich páníček Hucker Graul, kterého v místním domě přezdívali "Velkým strejdo-bráškou". Jak k tomuto přízvisku přišel, raději nebudeme rozebírat, hlavní je, že tento ne-člověk byl jakousi mužskou hlavou celé rodinky a to on byl strůjcem všech domovních pastí, o které se staral jako o své dva mazlíčky. Ačkoli Hucker poněkud pocuchal Forryho roucho a Greg do něj musel vystřelit několik kulek, nakonec jej k zemi skolil vyvolaný Archon. Forry si následně vzpomněl, že v Tendriculově hnízdě zahlédli jakési dveře, a tak přinutil archona, ať se za ně teleportuje a přinese to, co tam najde. A vskutku tento nebeský pes přinesl svému dočasnému páníčkovi truhlu, ve které byl nemalý obnos peněz, nějaké ty šperky a hlavně dřevěný, krásně vyřezávaný luk. Po tomto se všichni vrátili ke zbytku skupiny.
Když onen zmíněný luk spatřila Shalelu, tvrdohlavě si stála za tím, že by si jej chtěla ponechat. Ačkoli Forry něco takového odmítal udělat, za pomoci Danary se přeci jen Shalelu dostalo do rukou nové zbraně. Po krátkém odpočinku se všichni přeci jen trochu vzchopili a vyrazili do stodoly - posledního stavení, které zůstalo neprozkoumané.
Ve stodole seděli tři členové rodiny Graulů vedle domácí palírny a na sudu zde hráli karty. Velmi bleskový, až téměř profesionální přepadový zákrok, který učinili naši hrdinové, zapříčinil to, že všichni tři bratři padli mrtví, ještě než vůbec stačili něco udělat. Zajímavou věcí bylo, že nový luk, kterým nyní Shalelu střílela, dával při vyřknutí určitého konkrétního slova v elfštině rány elektřinou - což uvedlo ostatní v podezření, že Shalelu něco tají a že daný luk odněkud zná, když jej umí tak dobře používat. Na otázky ovšem nebyl čas, neboť stodola měla ještě druhou část.
Ve druhé části stodoly byli v klecích zavěšeni tři přeživší od řádu Černých šípů. Konkrétně jimi byli Jakardros Sovark, dlouho ztracený otec Shalelu, Vale Temros, Jakardrosova pravá ruka a Kaven Windstrike, mladý hezounek. Tito tři zde viseli, těžce raněni a zapleteni v pavučinách gigantického pavouka, který se jmenoval Biggin. Naši hrdinové využívali prostoru a prostředí stodoly, jak se dalo, ale nakonec vše vyřešila Noli, která seskočila z horní římsy na pavouka a srazila ho na zem, sama zapletavše se do pavoučí sítě. Ovšem poté sebrala dost sil a na pavouka skočila znovu a svým velkým mečem mu rozpárala zadní část těla.
Po vysvobození třech hraničárů si šla Shalelu vyříkat s otcem své neshody a Vale s Kaven okamžitě plánovali, jak převzít pevnost Rannick od obrů, kteří ji prý dobili, nejspíše za pomoci nějakého zvěda zevnitř. Tato informace byla pro naše hrdiny velkou ranou, neb zlobři a obři byli přeci jen vyšší sortou nebezpečí oproti goblinům, a tak podobně. Někteří dokonce začali rozvažovat, že by šli do Magnimaru pro posily, ale arogance starosty Magnimaru a nevlídné počasí spojené s velkou vzdáleností je přeci jen přesvědčilo k tomu, aby se o pevnost pokusili sami. Ještě druhého dne tedy měli v plánu vyrazit do pevnosti.
Jestli naši hrdinové již konečně dojdou k pevnosti a jaká nemilá překvapení je tam čekají, to, pevně věřím, příště vyzradíme.