Session 26 - Černá Magga
Zima začíná sílit. Na nebi jsou temná oblaka zbarvená, jako bláto nasáklé krví a temná mračna na horizontu naznačují další příval nevřelého počasí, nejspíše sněhu. Pozitivní zprávou ovšem zůstává, že přestalo pršet. Tou méně pozitivní zprávou je, že kromě záplav existují i povodně.
Obnova pevnosti je v plném proudu. Každý pocestný by byl ohromen přívalem dělníků a pracovních sil z Turtleback Ferry, které se zde chopily díla (za větší poplatek, samozřejmě) a jaly se dát toto místo do pucu. A co více, naše hrdinové dokonce zafinancovali i stavbu cvičiště, kovárny a nové studny přímo v pevnosti. Ostatně celkově se naši hrdinové velmi dobře chopili správy tohoto rostoucího mraveniště, až jmenovaný herold nevěděl, kam dříve skočit - nebo kde sehnat tolik per na psaní a holubů na doručování. V celém tom mumraji se ovšem nalezl čas na dvě zásadní věci.
Tou první bylo, že se Danara rozhodla požádat otce Dominica o provedení rituálu vzkříšení, který by měl přivést zesnulou Freedu zpět k životu. Po složení 10 000 zlatých, převážně z Freediny kapsy, a připravení si několika léčivých kouzel, se Danara, společně s veleknězem a několika akolity, odebrali to věže k Rohu vzkříšení. Dominicus započal obřadní rituál. Zapálily se svíce a předčítalo se ze svetých knih. Freedino tělo bylo vloženo do útrob obrovského rohu, který byl naplněn zvláštní magicky zářící kapalinou, konzistencí připomínající rtuť. Společně s Freedou byly do rohu nasypány i diamanty a mince v hodnotě 10 000 zlatých. Po chorálním zpěvu písní oslavujících boha Erastila, seslali kněží společně s Danarou na roh několik léčivých kouzel. Roh, takto magicky nabytý, se celý rozzářil zlatým světlem a z otvorů nahoře i dole vycházelo slabé hučení moře. Po pár chvílích světlo ustalo, akolité vzali nosítka a spodním otvorem, za záplavy čiré vody z rohu, Freedu z artefaktu vytáhli. Takto přežila Freeda svůj první zážitek v objetí smrti - znovuzrozením
Druhou zajímavou událostí bylo, že si starosta Turtleback Ferry, Maelin Shreed, k sobě sezval celou skupinu hrdinů a promluvil k nim ve věci správy pevnosti. Bylo nabíledni, aby byla pevnost napsána na konkrétní jména ze správních a diplomatických důvodů, a tak se naši hrdinové rozhodli zhostit se vlastnictví, jako skupina. Z tohoto důvodu byl každému z nich přidělen titul Lord či Lady z Rannicku. Veškeré jmenování bylo řádně zdokumentováno a stvrzeno jmenovacími listinami. Jen na Freedu se jaksi zapomnělo, neboť se vzpamatovávala ze svého vzkříšení a nikdo poté nebyl sto ji za starostou poslat.
Jakmile byly rozeslány všechny diplomatické dopisy do tří velkých měst v okolí, poté, co byl vyslán Jakardros s Valem, aby naverbovali nové jednotky a hned potom, co byly rozděleny ostatní příkazy, se vydali naši hrdinové vstříc dobrodružství, které je mělo čekat tam, kde se naše sféra prolíná se sférou magických stvoření a víl. Pár metrů za bránou jim ovšem plány změnil jeden spěchající vesničan, který málem uhnal koně, jak prchal z Turtleback Ferry.
"Topí se, topí, mí pánové! Lebka, naše řeka, dostala jakousi přívalovou vlnu a teď se nezastavitelně rozšiřuje ze svých okrajů. Dokonce i vody Claybottomu se zvedly nad hranici a teď se rozlévají do okolí. Turtleback Ferry bude smeteno do rána! Lidé dělají, co mohou, aby se evakuovali, ale mnoho z nich je chyceno na svých půdách a sledují stoupání povodně. Otec Kraven je zavřený v katedrále s nemocnými a nemohou se nijak odtamtud dostat pryč. A co je horší, ten starý kostel se může každou chvílí zřítit. Prosím, moji pánové, musíte nám pomoct!"
Chrlil ze sebe sípající Bran Fered už z dálky, co viděl Magnimarské hrdiny. K jeho překvapení se ovšem nedočkal hrdinského chopení se zbraní vstříc záchraně životů. Místo toho byl zpucován, rozždímán, rozžvýkán a následně vyplivnut (samozřejmě na konverzační úrovni), neboť Magnimarští již včera vzývali obyvatele Turtleback Ferry, aby městečko opustili a přišli do pevnosti a v tu dobu se dočkali jen opovržení. Proto muselo být tomuto nebohému jedinci několikrát o hlavu omláceno že: "My sme vám to říkali!". Nedívejte se prosím na mě tak vyjukaně. To, že máte titul hrdiny neznamená, že musíte pokaždé nasadit heroický výraz a křičet "Kupředuuu!" při každé události, která se téměř rovná smrti - i když to většina lidí od vás očekává či dokonce vyžaduje. Naopak, je to nevděčná dřina, jejíž plody jsou časově omezeny. Ano, myslím to doslova, protože sláva netrvá věčně a někdy se může i stát, že i pár minut či vteřin poté, co jste zachránili vesnici před … řekněme nájezdy lupičů, jste z vesnice vykázáni jako prachobyčejný darmožrout. I tak umí být lidé vděční. No, tedy … poté, co byl nevděčný vesničan srovnán do latě, vzali naši hrdinové přeci jen své vybavení a vyrazili opět do městečka, kde kdysi bývalo Nebe.
Když se tedy po pár hodinách putování, během kterého potkali prchající vesničany a přebrodili řeku Lebek, dostali až do Turtleback Ferry, naskytl se jim pohled, který naplnil jejich očekávání. Vesnice Turtleback Ferry se topila. Bahnitá vířící voda z řeky Lebek si razila cestu skrze centrum pospolitosti, aby naplnila Claybottom Lake děsivou zuřivostí - řada budov, které pokojně stály na pobřeží řeky je již zatopena a v nebezpečí pádu díky běsnící vodě. Skupinka dětí a jedné ženy se shlukovali na palubě jedné staré Rurtleshellské pramice. Voda připlácla toto plavidlo ke zdi jednoho z obchodů a nyní hrozí, že se loď každou chvílí převrhne. Kromě toho městský kostel ještě stál. Jeho základy byly již ale tři stopy pod vodou. V oknech v poschodí byly vidět zoufalé pohyby, jak se měšťané uvězněni uvnitř snažili ve svém zoufalství zachránit všechny dokumenty, postarat se o nemocné a modlit se o vysvobození.
Tillia Henkenson se starala o školku, když udeřila povodeň. Nalezli přístřeší v jedné pramici a z ní sledují, jak stoupá voda. Pramice s dětmi na palubě se nyní stala děsivou prioritou. Forfax vyslal Sáru, aby pramici po vodě přitáhla na souš, jenže proud byl velmi silný a Sára takový nápor sama nezvládala. Během tohoto běsnění vod a Sářiny zoufalé snahy udržet pramici na hladině na jedno z dětí téměř vystřelil had, omotal jej a začal škrtit. Děti začaly ječet a s paní učitelkou se okamžitě přesunuly na příď lodi. Jakoby nestačily vlny, které loď pomalu lámaly, ještě takovéto smrtelné nebezpečí. Zdálo se, že to naši hrdinové k dítěti nestihnou v čas, a tak se Greg odhodlal k zoufalému činu. Vzal svoji zbraň a namířil na hada, který si právě strkal hlavu nebohého dítěte do své velké tlamy. Velmi se soustředil, skoro nedýchal, jak pečlivě mířil na hada, a poté výstřel …. a hlavička copaté holčičky se rozlouskla jako vlašský ořech. Had skousnul naprázdno, a když zjistil, že v tlamě nic nemá, vrhl se na další dítě. Danara s Freedou se už už snažily k dítěti přiletět a hada zabít, když tu zazněl další výstřel a mladý chlapec padl na palubu v kaluži krve. To už ovšem do pramice narazila další přívalová vlna a dřevěná loďka se roztříštila o kamenný dům, jako by byla ze skla a všichni na palubě popadali do bahnité vody. Had se opět vrhl na další oběť, jenže teď již k němu měli naši hrdinové lepší přístup. I Noli se vrhla do vířících vod, aby hada zaplašila. A povedlo se. Škrtič po několika dobře mířených ranách nakonec zůstal plavat mrtvý na hladině. Stačilo už jen posbírat zbývající děti s paní učitelkou a záchranná mise dopadla relativně dobře. Až na tři nebohé děti. Říkám tři, neboť jedno bohužel utonulo ve vodě, takže Grega ze všeho vinit nemůžeme. Konsternovaná a k smrti vyplašená Tillia posbírala své dětičky, poděkovala za záchranu a pomalu se vydala směrem k pevnosti.
I vyždímali si Magnimarští promáčené věci a v zápětí spěchali ke kostelu, jehož hlavní brána již byla z poloviny zatopená a lidé se mačkali kdesi v patře. Řeka ještě běsnila, ovšem o něco mírněji než před tím a na svém hřbetě vezla roztodivné věci, které po cestě nasbírala. Tu staré klády, tady zas nábytek, kočár, topící se dobytek a támhle….co je to támhle?! Nějaký velký černý strom, který je proudem unášen přímo na kostel!! Naši hrdinové přidali do kroku. Když už byli u kostela viděli,jak se strom opřel o kostelní zeď a malinko budovou zatřásl. Naštěstí kostel zůstal stát. Ovšem při bližším pohledu nebyl strom tak úplně stromem, neboť stromy nemívají gigantická chapadla…ani gigantické tělo vynořujícím z vody, natož pak gigantickou tlamu obrovské Maggy!! Ano, opravdu to, co se vynořilo z vody, byla bájná černá Magga, příšera z vod za přehradou! Její chapadla obepnula kostelní věž a začala ji drtit a lámat, jako tenkou dřevěnou sirku. Naši hrdinové neváhali a snažili se Mazze překazit její plány. Pálili do ní kulky, kouzla, sekali ji zbraněmi, ovšem takto obrovské monstrum, veliké téměř jako menší pevnost, jakoby ony rány ani nevnímala. Obrátila svou hlavu na dlouhatánském krku na skupinu a z tlamy vydala duširevný řev doprovázený dusivými výpary. Greg, Nolli a Freeda byli výpary otráveni a téměř o sobě nevěděli, takže Danara musela použít svých kouzel k jejich vyléčení. V jednu chvíli dokonce Magga svými chapadly spoutala Forrim vyvolaného Celestiálního válečného psa a Nolli naráz. Barbarka se naštěstí ze sevření vyprostila, ovšem následně byla prokleta kouzle Dominace a bylo jí nařízeno, aby zaútočila na nejbližšího spojence. Naštěstí celestiální bariéra psa ji od tohoto kouzla chvíli chránila. Zraněný Greg musel dokonce od Maggy utéct na bezpečnější vzdálenost, aby do ní mohl následně vypálit další smrtící rány. Když již byly na Mazze znát rány, které utržila, cosi se v její neprobádané mysli pohnulo a ona se stáhla do vodních hlubin.
Jenže to zmizel i celestiální pes a Nolli tak přišla o svou ochranu, nucena zaútočit na nejbližšího spojence. A tím nebyl nikdo jiný než Gregory. Opět! Naštvaný Greg opět Nolli srovna a vzal jí pásek síly, který ji na chvíli půjčil, neboť tímto Nolli překročila veškeré únosné meze. Zatímco se Greg hádal s Nolli a Danarou, rozhodla se Freeda osvobodit vesničany z kostela, neboť voda od povodně začínala ustupovat. Na dva tucty lidí vyšlo z kostela a děkovali svým hrdinům v hlasitém potlesku. Otec Prater osobně za všechny poděkoval a naznačil, že za povodeň může nejspíše selhání přehrady Skull´s Crossing, která pracovala bez chyby nejspíše již od dob Thassilonu. Naši hrdinové pomohli vesničanům sbalit se a dostat se do pevnosti Rannick, kde si Freeda ještě dotřídila svůj rest týkající se jejího titulu Lady of Rannick. Další kroky našich hrdinů tak nejspíše povedou na přehradu lebek.
Co se stalo s přehradou? Kdo může za povodeň, která smetla díky našim hrdinům jen nepatrný zlomek lidí, než bylo nejspíše původně v plánu? Uvidí ještě někdy Januse? Možná to, ale rozhodně i něco daleko zajímavější poodhalí následující díl.