Session 32 - Obři vrací úder

Jako kocovina v opilcově hlavě, bušily takto po ránu na kamenné hradby Sandpointu obrovité balvany, létající z nedalekého lesa. Obloha byla zatažená, téměř černě neprodyšná, po slunci téměř ani vidu, ani slechu. Ze severu vál chladný mořský vítr a z východu sem doléhal strašlivý řev bestií a stvůr, které pochodovaly na pobřežní město. Aneb téměř normální ráno každé, světem ošlehané, legendy.  Bohové při nás!

Naši hrdinové se probudili za zvuku praskajících zvonů katedrály. Neváhali ani chvíli, věděli, co na ně přišlo, a tak kvapem sebrali své vybavení a běželi v ústrety prvního voje. Obyčejný lid sandpointu se poschovával ve svých domech. Jen Marcus s městskou gardou běhali kolem a snažili se organizovat ty, jenž neměli momentálně střechu nad hlavou, do nějakého úkrytu. Avšak z tváří gardistů bylo jasné, že na takového nepřítele, jakým jsou obři, nejsou cvičeni. Jinak tomu nebylo ani na severní hradbě. Stráže se zde krčily za hradbami a poslouchali lámané výhružky obrů, doprovázené létajícími balvany, jakožto vykřičníky za každou sprostou větou.

Naši hrdinové stáli na hradbách a pokoušeli se po obrech střílet, ale obři měli podobnou taktiku a na delší vzdálenost. Podařilo se jim zničit strážní věž, na které stála Freeda s Danarou a obě se zřítily dolů. Naštěstí stihly odskočit alespoň na hradební zeď. Greg střílel jako o život a Nolli se snažila jít přímo na kontakt, ale i tak se třem velikánům podařilo probourat zahrazenou bránu a značnou část hradební zdi, než byli konečně sraženi k zemi. Ovšem tato drobná šarvátka se vyjevila jen jako pouhé rozptýlení před skutečným útokem. Z jihu a západu útočili obři s divokými medvědy. Na svých zádech nesli pytle a v rukách třímaly oštěpy a palcáty, ničíce jimi vše, co jim přišlo do cesty. Ranničtí se tak museli rozeběhnout k jižní čtvrti, kde se domobrana marně snažila obry alespoň zadržet. Kamenný lid strkal lidské oběti, které vytahával z domů či ulic, do svých vaků. Nejspíše je použijí jako pergamen pro své symboly – sedmicípé hvězdy, které nesli na ramenou.

Nolli přiběhla k Turandarokské řece jako první zrovna ve chvíli, kdy jeden z divokých medvědů roztrhal vedví strážného v plnoplátu. Neváhala ani chvíli a s vervou se, v doprovodu svých přátel, vrhla na přerostlé nepřátele. Tři divocí medvědi a dva obři nebyli lehkými soupeři. Medvědi obklíčili naši skupinu a obři házeli své kameny či části domů, které měli zrovna po ruce. Naši hrdinové již začali mírné krvácet, odhodlání v nich však stále drželo únavu na uzdě. A tak skončili tři medvědi jako předložka před krb a jeden obr s rozpáraným břichem a druhý s prostřelenou hlavou. Měšťané z jejich pytlů byli zachráněni a rozprchli se do svých domovů.

Obraz, který se ale vyjevil po tomto souboji smazal všechna nadšení. Tři tlupy obrů řádily ve městě. Jedna z nich se zrovna dobývala na kopec do villové čtvrti, kde sídlil i rod Scarnetti. Do zad jim však zaryl drápy strach z něčeho jiného. Nad městem se rozezněl děsivý řev krvelačné bestie, přicházející z oblohy. Mezi černými mračny cosi kroužilo a děsilo vše pod sebou. Velká okřídlená bestie dosedla na kostelní věže a začala kolem sebe chrlit oheň. „Draaak!!“, křičeli všichni kolem, ukazujíce na katedrálu, jejíž střecha se svíjela v jednom plameni. Rudý drak Longtooth přiletěl, aby srovnal se zemí vše, co nestačí pozemní jednotky. Kdepak civilisti, či rod Scarnetti. Smrt draka se stala prioritou. Naši lordi a lady se rozeběhly ke katedrále, ale drak zatím začal kroužit nad jinými domy. Zapálil divadlo, sirotčinec a několik přilehlých domů. Řev a jekot lidí se rozléhal do všech stran. Kněží v katedrále téměř nestíhali hasit, ale i tak uštědřili hrdinům některá požehnání. Marcus se vydal se svými nejlepšími na jih, aby alespoň zpomalil postup vojsk, než ostatní vyřídí draka. Vládl chaos a strach a všemu dirigovaly hořící střechy. Cíl byl však jasný. Smrt drakovi!

Longtoothe dopadli ve chvíli, kdy se chystal odletět ze střech obchodní gildy na Sliznatku a přístav. Mocně kroužil nad hlavami našich hrdinů, šlehal plameny a metal kouzla, ale nebylo mu to moc platné. Po několika úderech projektily od Freedy a střel od Grega slétl drak na zem a pral se doslova zuby a drápy. Danaru povalil na zem, snažíce se jí rozdrásat její ohořelé pláty, ale Nolli mu neustále bránila v dokončení práce seky svou zbraní do jeho šupiny. Drak řval a ječel, ale Nolli odolávala a oplácela mu stejnou vervou. Po několika výměnách názoru a podpůrných útoků ostatních, se rozmáchla v smrtícím úderu, když náhle zazněla rána z Gregovy pušky a drak padl na zem s prostřeleným hrudníkem. Nolli máchla na prázdno a nakopla bezvládné dračí tělo s hněvivým pohledem upřeným na Grega. Někdo je v tom zabíjení holt příliš hamižný. Ale mi víme, proč se Greg tak snažil. Už ne „Greg, Vrah dětí“ ale „Greg, Drakobijec“ bude zván. Alespoň v to doufal.

Velký úspěch pro naši skupinu ovšem nebylo možné slavit. Obři stále útočili. Přístavní čtvrť potřebovala pomoct, a tak všichni, kromě Grega, spěchali právě tam. Marcusovi zde docházely síly. Pět obrů na něj a jeho jednotku, z níž zbyli dva unavení strážci, bylo moc. Zvlášt, když jeden ze strážců byl právě rozmáznut velkým palcátem. Podpora ovšem přišla záhy ve vší své slávě. Z posledních sil zabíjeli naši hrdinové obry jednoho po druhém, jenže když už zbývali pouze dva. Rozduněl vzduch mohutný zvuk rohu. Někdo velel k ústupu. Obři neváhali, vzali své pytle s lidmi a utíkali pryč. Grega zaujala jiná věc. Jeden z obrů během útoku doloval ve starém majáku. Greg k němu přispěchal a snažil se jej vyřídit, jenže generál Teraktinus nebyl lehkým nepřítelem. Uštědřil Gregovi několik silných úderů svými krumpáči, až se Greg málem zapotácel. Naštěstí vypil lektvar neviditelnosti a mohl se dát nepozorovaně do kupy. Když obr spatřil, že jeho rival zmizel, vzal obrovský pytel, ve kterém měl mohutný kámen, vydolovaný z centra majáku, a dal se s ním na útěk, přičemž troubil na svůj vojenský roh.  Greg jej ale sledoval a snažil se jej uhnat. Teraktinus se vyřítil severní branou z města a zmizel v lesích. Náš střelec jej ovšem sledoval. Ve vysokém sněhu se nestopuje špatně…obzvláště obr. Procházel zasněženým lesem dle stop, které obr nechával. I přesto ale, že byl tak vysoké postavy, pohyboval se Teraktinus velmi zlehka a svižně. Gregori tedy opatrně procházel lesem, až narazil na menší planinu, spíše soutěsku mezi velkými skalisky.

Zde na něj Teraktinus čekal. Generál se vynořil, jakoby vystoupil ze samotné skály. Vypadal o něco svěžejší než předtím, ani jeho rány nekrvácely, a vrhl se na Grega. Náš drakobije odolával slušnou chvíli, ale evidentně se odhodlal k něčemu, co nedokázal sám zvládnout. Několik jeho střel dokonce vykryl obr svými krumpáči a dal se do zběsilého protiútoku. Úhyb, úskok, odkrytí, ale nakonec projel jeden z krumpáčů Gregovým mithrillem, jeho hrudí a vyjel na druhé straně jeho zad. Teraktinus neotálel. Vytáhl svou dýku a vyryl Gregovi na záda Shihedronskou runu, doufaje, že Greg zemře až za několik chvil, sebral jeho věci a znavený, zraněný a krvácející se vydal, i se svým balvanem, odkud přišel.

Mezitím pomáhali ostatní hasit Sandpoint, starali se o raněné, ale když se Greg dlouho nevracel, dostali strach a vydali se jej hledat. Nalezli jej zuboženého, téměř zmrzačeného, prochladlého a na pokraji života ležet v lese…ale…nalezli jej v čas. Danara dala Grega, za pomoci všech božích sil, dohromady a postavila jej na nohy. Jenže ani smrt evidentně naše hrdiny nezastaví. Rozhodli se Teraktina dohnat, neboť alespoň on nesmí dokončit svůj úkol. Teraktinova zranění jej velmi zdržovala. Nakonec jej nalezli odpočívajícího na úpatí hor. Greg mu v zášti nedopřál ani čestnou smrt. Neviditelný zastřelil Teraktina zpoza kamene přímo před ním. Unavený obr jen svěsil svou prostřelenou hlavu. Greg si vzal všechny své věci zpět. Jenže co s kamenem? Prostě balvan, který skoro nikdo neunese a nikdo neví, k čemu by jim byl. Tak jej nechali splynout s okolím, obrali Teraktina o zbytky jeho věcí a vrátili se do města.

Sandpoint byl otřesen. Zmizelo 8 lidí a 12 jich zemřelo. Shořelo 5 budov plus divadlo a další byly těžce poškozené. Dokonce zmizela celá Scarnetti rodina. Prostě katastrofa po celém městě…kvůli jednomu kamenu.. Marcus zajistil jednoho přeživšího obra, aby jej mohli vyslechnout. Ten jim s mírným odporem a arogancí v hlase popsal, jak se dostat do Jorgenfistu. Velké pevnosti v Hákových horách, kde sídlí armády obrů a připravují se na obsazení Varisie. Ačkoli mu Greg slíbil svobodu, skončil obr s kulkou v hlavě. Počasí se ovšem změnilo k nepoznání. Slunce začalo v temnotě opět svítit a ozařovalo celý Sandpoint. Ostatní místa zůstala v temnotách, ovšem lid aspoň toto považoval za dobré znamení. Otec Zantus nešetřil díky, ale naši hrdinové šli odpočívat. Mají před sebou ještě velmi dlouhou cestu.