Session 4 - Zrádný Thistletop

 

Poté, co se družina proklestila přes nástrahy Thistletopského houští, provraždila spícími gobliny a goblinními psy a odolala řevu krvelačného Bunyipa, postavil se před ni úkol vyžadující pevnou vůli a neotřesitelnou ostražitost. Ano, onen most dělící Thistletopskou pevnost od úpatí skály, vypadal opravdu zrádně. Nosná lana, uměle svázána na místě, kde je předtím někdo neohrabaně přeřízl, a poté se zřítil do hlubin, nevypadala zrovna důvěryhodně a seschlá stará prkna také příliš neuklidňovala.

 

 

Tento provazový most smrti však nedokázal naše neohrožené zastavit. Jeden po druhém se nebojácně vrhali do jeho spárů a mílovými kroky jej zdolávali, až ke druhé straně. Jeden po druhém tak čněli nad otevřenou mořskou čelistí, jež byla připravena je kdykoli spolknout, jakmile na mostě udělají jen sebemenší chybu. Avšak naši hrdinové výraz "chyba" již dávno ve spojitosti ke svým činům zavrhli, a tak, když se Gothrimmovi propadla jedním zlomeným prknem noha, byla to chyba zákeřného a neudržovaného mostu. Chyba, kterou je třeba překonat. I vyrval Gothrimm jedním mocným kopnutím svou nohu ze spárů mostu a osvobodil se, bez povšimnutí či úleku vyrazivše přímo na dřevěnou pevnost.

 

Thistletop je pevnost sestavená z vlhkého dřeva. Různá křivá a neopracovaná prkna tvoří její palisádu a staré vybledlé došky zastřešují vnitřní prostory. Vypadá to, že k jeho stavbě bylo využito vše, co moře dalo, a tak skoro nikoho nepřekvapilo, že jedno z palisádních prken hrdě neslo jméno "Čaroryba".

 

 

Že mají gobliny chabý smysl pro zodpovědnost prozradily nejen prázdné strážní věže, ale též banda goblinů hrající hru "SejmiPtáčka" na úpatí útesu, a to v době vyhlášeného poplachu!! Pošahaní malí bastardi. Ještě že tu jsou hrdinové, kteří je naučí, že nebohým rackům se nemá ubližovat. A tak poté, co byli tito tři goblinni společně se svými psy zneškodněni, rozhodla se skupina prorazit hlavním vchodem pomoci svého oplátovaného trpaslíka. Jakmile otevřel Gothrimm dveře, na plátech jej pohladily dva šípy vystřelené goblinními lukostřelci, kteří zde, společně se třemi válečníky ajedním warchanterem bránili tento vchod. Zkrátka a dobře, tato banda zelených holeňkousáčů při setkání s našimi hrdiny vřeštěla ještě více, než při svém zpěvu ... a to je vážně co říct. Kromě krve a mrtvých goblinních těl obsahovala tato místnost též velmi pohlednou sbírku psích a koňských hlav, napíchaných na hřeby po obvodu zdí a jedna mohutná, blanitá, netopýřím podobná křídla, přišpendlená k jižní stěně pomocí zubatých dýk.

 

 

 

 

Jak na první boj, tak po celý boj, a tak započala čistka Thistletopu. Žádné dveře nezůstaly nedotčené, žádný goblin nezůstal naživu. Nejprve naše skupinka vyčistila strážní věže. V té první spali dva goblini, kteří před časem vyrabovali spíž a nyní si svého lupu užívali - Jeden byl roseknut vedví, druhý shozený z hradeb dolů. Druhá věž byla prázdná. Nezastřešeným nádvořím se proháněli 4 goblinní psi, kteří dnes také hlodali nožičky zde chovaných králíčků naposled a v rohu onoho buzerplacu stála stáj, ve které sotva stál Stínovlas. Dříve bujný hřebec plný agrese, teď však žíznivý a vyhládlý jako lunt. Poté co s ním Freeda promluvila, napojila jej a trochu nakrmila se sice Stínovlas malinko vzchopil, avšak stále na tom není příliž dobře. To nejděsivější ale teprve mělo přijít - ne, nebyly to psí a koňské hlavy po zdech, ani vyzáblý a umučený kůň ve stáji, ani smrad z uzených lidských končetin - tou nejděsivější a dech beroucí ohavností, která pohla srdcem snad každého, byla místnost bolesti, místnost plná ... chlupaťoulinkatých a vykrmených zajíčků, kteří si zde bezmocně roztomile pohupkávali v kleci, než skončili v Markusově žaludku či jako dekorace Noliných ramen.

 

 

Co naplat, kůň se nechal koněm, dokud se zde vše nevyřeší. Před našimi hrdiny totiž stále ještě čekaly další místnosti Thistletopu - a že jich nebylo málo. Že se může hrdinská vychytralost rovnat goblinní zákeřnosti dokázala Noli s Gothrimmem, kteří, nic netušící šestici goblinů, jenž spala ve dvou postelích - ano, namačkáni na sobě -, polili hořlavým olejem, hodili na ně dvě pochodně, chvíli pozorovali, jak táborák začíná plát a teprve když se goblini s jekem začali probouzet a běžet ke dveřím, tak před nimi ony dveře zabouchli a poslouchali, jak se krásné ty malé bestie dusí. A opravdu, po chvíli vrčení, skučení a chrchlání skutečně zavládlo místností ticho. Jen dým se, díky vlhkým stěnám, neustále zhušťoval - ale co, práce byla dokonána a Dannara poté naštěstí hrozící požár uhasila.

 

 

 

 

Po malých místnostech s vybavením následoval trůnní sál, ve kterém již Ripnugget, vojevůdce Thistletopských goblinů, připravoval pro ty "Čahouny, co mu potloukli kamarády v Sandpointu" léčku. Nejprve se Rip tvářil, že bude vyjednávat, ale jakmile učinil Markus pár kroků do středu místnosti, vydal náčelník pokyn k útoku a na naše hrdiny zaútočilo goblinní komando schované za středovými sloupy, společně s jednou z Warchanterů, která se schovávala za trůnem.

 

Boj to byl opravdu tvrdý a náročný, neboť Ripnuggetovi se mezi gobliny neříká "hrdina" jen tak zbůhdarma, a tak tento arogantní goblin s čelenkou osedlal svého salamandra, Lepkotlapku, a málem zadupal Sintela do země. Chvíli to vypadalo, že mají naši hrdinové na malé, zvlášť když Sintel padl k zemi a ostatní byli celkem vážně poraneni - naštěstí, po několika dobře vedených úderech a jedné valící se ohnivé kouli, bylo zničeno komando a Ripnugget i s Lepkotlapkou zapykáni do bezvědomí a ještě mnohem dále.

 

I zlodějská gilda by se propadla hanbou před schopností našich hrdinů prošmejdit doslova každý kout a obrat každého mrtvého. Kromě nepoužitelných zbrojí či zbraní se u Ripnuggeta našly dva klíče, jeden velký šedivý a druhý ještě větší, rezavý.

 

Jelikož již byla tma, musela se zde celá skupina utábořit, aby si po náročném dni odpočali. Gaar, během snahy zabarikádovat přístupy ze spodního patra sem nahoru, nalezl zákeřně schované tajné dveře, které ještě zákeřněji vedly na ... latrínu. Tento hlavolam vyvolal podezření jak u Gaara, tak u Freedy (u Freedy tedy spíše zvedání žaludku) a z nevinné, nosničící latríny se vyklubala úschovna Thistletopského pokladu. Tu se ukázalo, k čemu je onen velký, zrezivělý klíč - ano správně, k truhle s pokladem. Gaar chvíli lamentoval nad použitím klíče, ale po chvílise hodlal uvěřit Ripnuggetově pasti a otočil klíč směrem, který předtím Ripnugget zákeřně vyznačil za správný, což mohlo být osudným, kdyby mechanismus vystřelující kovové hroty nepošel stářím. Jediné, co tedy past způsobila, byl vyděšený Gaarův výraz, když se od jeho oblečení odrazilo 10 tupých nýtů, které vypadaly, že spíše než jed zanesou do těla tetanus. Tento šok byl naštěstí záhy vykompenzován ohromným pokladem, čítajícím 7,432 měďáků, 2,490 stříbrňáků, 89 zlaťáků, 3 platyňáky, váček se 34 malachity, jedny pouta, kroužkovou zbroj, zlatý symbol Sarenrae, nefritový náhrdelník a modré, stříbrně vyšívané hedvábí.

 

 

 

 

Po vydatném, téměř 12 hodinnovém odpočinku, se vydali naši odvážní do místního sklepení, které se jevilo téměř stejně rozlehlé, jako pevnost nahoře. Vydali se tedy směr východ, aby odhalili každý kout tohoto prokletého místa. V uměle vytvořené jeskyni s výhledem na Varisianskou zátoku pak zakopli o stovky vysátých, tedy mrtvých, těl, jak goblinů, tak nějakých ptáků a jiné havětě, která se sem omylem dostala. Majitel této spižírny se po chvíli, i se svým kolegou, vynořili zpoza stínů na stropě a na naši skupinku zaútočili. Jejich pomalost a hloupost jim však byla osudná. A tak nakonec naši dobrodruzi, porazivše dva Tentamorty, křížence mezi broukem, housenkou a chobotnicí, stojí před dveřmi do tajemných katakomb pod Thistletopskou pevností, připraveni čelit veškerému nebezpečenstvu, které na ně čeká.

 

Bozi, dopřejte jim štěstí, neboť jej budou opravdu potřebovat ...