Gothrimm dává již svým vzhledem najevo, že je válečník každým coulem. Těžko byste ho mohli spatřit bez jeho zbroje, kterou vnímá téměř jako běžné odění. Svému zevnějšku a oblečení nevěnuje žádnou pozornost kromě vousů, které má patřičně upraveny. Bez zbroje byl vypadal spíše jako zanedbaný sedlák a pobuda než válečník.

S Gothrimmem je těžké vyjít. Je totiž ikonou všech nectností, které jsou pro trpaslíky typické. Především jeho hamižnost nenechává ostatní na pochybách z jaké rasy pochází. Spíš než jako hrdina se chová jako nemezdní žoldák pro kterého je plný měšec více než oslavné písně a uznalé pohledy kolemdoucích. Nebere si servítky a jeho přímost často uvádí okolí do rozpaků či hněvu. Je velmi zbrklý a často zveličuje své zásluhy.

Občas dává najevo svou nechuť vůči náboženství, ale zatím nikdy neřekl jaký má tato nelibost důvod. Není zrovna mnohomluvným společníkem, ale po pár pivech v krčmě se občas rozhovoří o svých "hrdinských" činech.

Historie

Gothrimm se narodil v trpasličím městě Janderhoffu. Své rodiče nikdy nepoznal, protože jen několik dní po svém narození byl odložen na schodech chrámu boha Moradina. Jedinou památkou na rodiče, které nepoznal mu byl náhrdelník ve tvaru kladiva a kovadliny symbolu Moradina, který měl kolem krku, když jej kněží nalezli.  Osud tedy určil, že Gothrimmovu výchovu měli na starosti kněží, kteří se mu snažili vštípit učení o Moradinovi a připravit jej pro život učence a šiřitele víry.

  Nicméně život strávený studiem a odříkáním nebyl způsob života, o kterém Gothrimm snil.  Svou nechuť dával patřičně najevo a tak kde nepomohlo vlídné slovo, nastoupili tvrdé tresty. Ani rákoska, ale nedokázala změnit jeho zatvrzelou povahu, naopak jej utvrdila v tom, že jeho štěstí leží mimo zdi chrámu a při první příležitosti uprchl.

Záhy zjistil, že kněžská výchova jej nepřipravila příliš na život ve skutečném světě. Aby si obstaral jídlo musel žebrat a krást. Nakonec začal spolupracovat s místní zločineckou bandou, kde se konečně naučil zacházet se zbraněmi, což se ukázalo jako praktičtější dovednost než znalost žalmů, kterou mu chtěli vštípit kněží. Musel sice občas dělat věci, které mu byly proti srsti, ale střecha nad hlavou a teplé jídlo za to stáli, alespoň si to zpočátku myslel. 

Když si vyděl větší sumu peněz, rozhodl se, že svou zločineckou dráhu raději ukončí než bude ukončena někým jiným a rozhodl se opět změnit působiště. Problém byl v tom, že jeho kumpáni z jeho rozhodnutí nebyli zrovna nadšení. Proto odešel na jediné místo, kde si mohl být jist, že ho jeho „rodina“ nebude sledovat. Podplatil verbíře, který přehlédl jeho nejasný původ a nízký věk a nechal se naverbovat do armády. Říkal si, že bude dělat de facto stejnou práci jako doposud a na víc bude vše legální a bude sloužit své zemi.

    V armádě získal vytoužený výcvik a konečně začal mít pocit, že jeho život dává smysl. Sloužil téměř dvacet let, pak zatoužil z města, kde se narodil odejít. Venku byl celý svět plný dobrodružství a hlavně kořisti, která čekala jen na něj. Proto se rozhodl odejít z armády a vydat se na dráhu dobrodruha. Toulal se a živil se jako žoldnéř až jeho kroky dovedli až do města Sandpoint, kam doprovázel karavanu obchodníku samozřejmě za tučnou odměnu.

A nyní ke Gothrimmově charakteru. Život jej naučil spoléhat se jen na sebe a že vše má svou cenu. Je velmi hamižný dokonce i na trpasličí  poměry. Je velmi tvrdohlavý a zarputilý. Má ale také určitý smysl pro čest a snaží se dostát svému slovu, když už jej někomu věnuje. Je velmi odvážný až zbrklý a je také pyšný a často zveličuje své zásluhy.  Obléká se velmi stroze a jednoduše. V boji spoléhá na těžkou zbroj, pavézu a trpasličí sekeru.